Lakatniški skali (Лакатнишки скали) – tip na jednodenní výlet ze Sofie

01.05.2014 11:22

 

Mnoho lidí ze střední Evropy si představuje Bulharsko jen jako destinaci, kde se dá strávit poměrně levná dovolená u moře. By jsem relativně překvapen, když jsem zjistil, jak velký počet lidí vůbec neví, že se v Bulharsku nacházejí i pohoří a víc než jen jemný úsměv ve mně vyvolala otázka jedné paní z Moravy, která se mně, když v průběhu rozhovoru zjistila, kde žiji, zeptala, zda máme v Sofii pěkné pláže.

Nicméně, v Bulharsku se pohoří (a i jiná mimohorská, ale bezpochyby nádherná místa) skutečně nacházejí (což samozřejmě každý kdo sem přijede žít, pochopitelně zjistí) a to dokonce v celkem vysokém počtu. Jejich počet osciluje (podle názorů různých geografů) mezi čísly 37 a 40. Mezi nejznámější, které se i čím dál tím častěji začínají objevovat mezi cíly českých a slovenských turistů patří Rila, Pirin a trochu méně často i Vitoša a Rodopi. Je ale zajímavé, že největší (co do rozlohy) a jedny z nejkrásnějších bulharských hor, které mimochodem dali název celému Balkánskému poloostrovu zůstávají relativně nepoznány.  Jedná se o pohoří Stara Planina (nazývané taktéž Balkan), které do západní části Bulharska přechází ze Srbska a táhne se po celé délce Bulharska až k pobřeží Černého moře. 

Ve Staré planině je mnoho míst, které stojí za to navštívit a myslím, že nebudu lhát, když řeknu, že vám chci představit jedno z nejkrásnějších a tím jsou Lakatniški skali. Jedná se o formaci bílých a červených skal, které se vypínají z nadmořské výšky kolem 400 – 500 m.n.m. do výšky zhruba 700 m.n.m. Leži v údolí řeky Iskar na jejím levém břehu. Patří do západní části Staré planiny, sami o sobě jsou chráněnou přírodní rezervací a jsou také součástí Přírodního parku Vračanski Balkan. Zdola do horních částí se dostaneme zhruba za hodinu a půl chůze (výšlapu). I když to tak zespodu na první pohled nemusí vypadat, cesta je i když místy poněkud příkrá, velmi pohodlná a zvládne ji bez problémů skutečně každý.

Výchozím bodem je Gara Lakatnik kam se lehce dostaneme vlakem ze Sofie. Cesta trvá (podle vlaku) od hodiny do hodiny a půl a denně můžeme využít kolem patnácti vlaků, což z tohoto místa dělá skutečně dostupnou destinaci. Po vystoupení z vlaku sejdeme od nádraží dolů k řece Iskar, buď po schodech za nádražim, nebo po silnici a přejdeme přes řeku po jednom ze tří mostů. Naproti poslednímu (směrem od Sofie) mostu najdeme informační tabuli a zde je také začátek modré turistické značky (trasa je značkovaná poměrně dobře, ale v podstatě není značkování ani potřeba), která nás zavede nahoru, kde se nám naskytne nádherný výhled do údolí Iskaru. Nahoře se také nachází dva „monumenty“ – prvním z nich je železný kříž na okraji jedné ze skal a druhým památník Zářijového povstání, které se odehrálo 13. září roku 1923 – misto s dobrým výhledem a možností posezení. Dolů se dostaneme buď tak, že sestoupíme stejnou cestou, kterou jsme použili k výstupu, připadně můžeme pokračovat do nedaleké vesnice Milanovo a odtud se vrátit do Gara Lakatnik po asfaltce.

Místo je také oblíbené mezi skalolezci, kteří mají na jedné ze skal horolezecký úkryt (chatku), známou pod názvem „Orlí hnízdo“ (Орлово гнездо).

V dolní části skal, jen 27 m nad úrovní řeky (kousek od začátku značkované trasy) se nachází jeskyně Temnata Dupka (Темната дупка), která patří k nejdelším v Bulharsku.

Příjemnou cestu a výlet.

autor: Michal

 

Vyhledávání