Sofie ach ta Sofie

Ačkoli je Sofie prvním místem v zahraničí, kde dlouhodobě žijeme, myslím, že je také jedním z nejlepších, které jsme si mohli přát.

První zážitky byly dost otřesné a měla jsem upřímnou hrůzu z toho, že zrovna sem mne a naše děti můj manžel přivedl. Tehdy před necelými třemi lety, když už měl podepsanou smlouvu na práci pro Bulharsko, jsme sem vyrazili autem. Plán byl takový, že navštívíme školu, kam budou chodit děti, a najdeme si dům, ve kterém budeme bydlet. To vše za tři dny, takže jsme odpovědně vše domluvili už před naším příjezdem.  

Cesta byla dlouhá a úmorná, klimatizace v autě naštěstí fungovala, protože v Srbsku jsme na displeji viděli hodnoty kolem 40 C, takže při každé zastávce nás vedro doslova vyfackovalo.  Se setměním jsme dorazili na bulharské hranice a napjatě sledovali naši novou zemi zaslíbenou. Po pár kilometrech jsme projeli kolem obrovského cikánského slumu, pak za chvilku poté, co jsme minuli ceduli hrdě hlásící, že jsme už v Sofii, jsme jeli kolem nějaké stoky, jejíž nábřeží bylo vybetonované a posprejované a všude se válely odpadky. Osvětlení na ulicích bylo mizerné, ale přesto bylo jasné, že dráty elektrického vedení jsou takové nějaké zvláštně prověšené, přichycené na sloupy, které měly před dvaceti lety své lepší časy už za sebou, domy ošuntělé, chodníky a silnice rozbité a sídliště vypadala jako výjev z laciného hororu. V autě vládlo dusné ticho, jen děti se občas zeptaly, jestli tohle je vážně už ta Sofie.

Později jsme zjistili, že nás tehdy navigace vedla místy, které skutečně i dnes nevypadají úplně reprezentativně, ale přeci jen ten první dojem byl přehnaný.

Jakmile se zabydlíte, zjistíte totiž, že Sofie má všechno a možná víc, než potřebujete k příjemnému životu.

Centrum Sofie leží v místech, kde již v 8. století před naším letopočtem existovalo důležité thrácké osídlení. Dnes můžeme obdivovat vykopávky z římského období, zachovaná je rotunda sv. Jiří z 6. století, chrám sv. Sofie nebo kostelík sv. Petky, který je zajímavý tím, že je pod úrovní terénu. Kromě toho jsou přímo v centru skutečně blízko sebe muslimská mešita, židovská synagoga, katolický kostel a pravoslavný chrám. Na tak malém prostoru pravděpodobně nenajdete chrámy různých náboženství nikde jinde v Evropě.

Ovšem to, že Sofie leží v místech s prastarou historií, neznamená, že centrum je plné úzkých křivolakých uliček, jak jsme na to zvyklí z Prahy a jiných historických měst u nás. V 19. století poté, co se Bulharsko osamostatnilo (s výraznou pomocí Ruska) z nadvlády Osmanské říše, se Sofie stala novým hlavním městem a povolala do svých služeb Slovany z celé Evropy. Významnou úlohu při budování nového hlavního města měli Čeští architekti, kteří vymysleli územní plán města a kteří navrhli také třeba dva nejznámější místní mosty – Lvov most a Orlov most. Ovšem především díky jejich územnímu plánu je centrum města vzdušné, se širokými bulváry a jejich dědictvím se Sofie řídí dodnes, takže přímo z centra města vede síť širokých bulvárů. To v praxi znamená, že do centra se autem dostanete po širokých silnicích s několika pruhy, mimoúrovňové křižovatky jsou standardem a stále přibývají, takže pokud se vyhnete místům, kde se právě staví metro nebo nová mimoúrovňová křižovatka, projedete celým městem v kteroukoli hodinu takřka bez stání v zácpách. Pro řidiče tedy takřka ráj na zemi.

Nás rozmazlené už trochu štve místní systém parkování v centru. Centrum města je totiž rozděleno na modrou a zelenou parkovací zónu a v těchto místech vždy bez problémů zaparkujete, protože parkování je zde omezeno na maximálně 2 nebo 4 hodiny. Platí se pomocí sms, což je nesmírně pohodlné. Jedinou chybou je, že skutečně tam nelze stát delší dobu. Okamžitě vás vyhmátnou kontroloři, kteří jsou všude. Nahlásí váš vůz a během pár minut už máte na autě botu nebo vás odtáhnou. Takže je ve vašem zájmu si hlídat čas. Na druhou stranu musím přiznat, že díky této důslednosti jde kdekoli v centru vždycky zaparkovat bez problému.

Pokud dopředu víte, že potřebujete zůstat v centru delší dobu, můžete nechat auto na parkovišti u stanice a jet metrem. Metro je moderní a rychlé, navíc velmi levné (1 jízda 1 GBN).

No a úplně nejjednodušší je to vyřešit taxíkem. Taxi je tady pořád velmi levné a dovolit si ho může v podstatě každý. Viděla jsem rodiny, které udělaly nákup v IKEA a pak odjeli malinkým taxíkem – taxikář pomáhal nacpat všechny tři lidi plus dva koberce, jednu krabici a dvě plné nákupní tašky do jeho zánovního taxiku značky Kia Picanto, který navíc jezdil na plyn (takže v kufru měl bombu a nikoli místo na nákup).  Taxiků je tady strašně moc, najdete je všude. Pravda je, že auta jsou často už za zenitem své krásy a z místních silnic jsou dost rozhrkané. Navíc taxikáři (a asi i zákazníci) v autě často kouří, takže máte někdy pocit, že chybějící bezpečnostní pás je už jen malou chybou na kráse.

Ještě před pár lety tady prý nebyly pořádné obchoďáky a nákupy tak znamenaly náročnou disciplínu. Ovšem jen za ty dva roky, co tady bydlíme my, otevřeli v Sofii tři nové obchodní domy, kde seženete prakticky cokoli, co potřebujete, najíte se tady, umyjí vám auto za pár korun a ještě můžete zajít do kina, takže komfort západního ražení.

Taky restaurace jsou takovým příjemným bonusem. Sice bulharská kuchyně není úplně to, co bychom po našem návratu domů postrádali (výjimkou jsou famózní saláty!), ale restaurací, kde vaří světovou kuchyni, je tady víc než dostatek. Ve většině z nich si sice musíte zvyknout na to, že jídlo vám naservírují tehdy, když ho má kuchař hotové a nikoli najednou všem u stolu, takže se stává, že někteří z nás už mají po jídle, zatímco druhý ještě stále poslouchá kručící žaludek. Druhým místním specifikem je fakt, že není možné účet rozdělit. Takže pokud sedíte u stolu s kamarády, počítejte s tím, že na konci večera budete mít ještě trénink paměti (co jsem to vlastně měl) spojený s písemkou z matematiky (vypočítej si, kolik platíš) a testem z bulharštiny (chudák ten, co neovládá azbuku..).

A co je na Sofii úplně nejlepší, je Vitoša. Sofie totiž leží v dolíku mezi několika pohořími a nejbližší z nich je právě Vitoša. Pohoří, jehož nejvyšší vrchol se jmenuje Černy Vrah a nachází se ve výšce 2290 m nad mořem. Když jste ve městě, Vitošu vidíte v podstatě odkudkoli a díky tomu se snadno orientujete i v místech, které moc neznáte. Většina nás expatů totiž bydlí právě na úpatí hor a tak když se potřebujeme dostat domů, musíme jet pořád směrem k Vitoši. Jak jednoduché J

Pro nás, co nepracujeme, je skvělé, že se můžeme ráno podívat na web kamery a podle počasí nahoře se rozhodnout, že dnes půjdeme lyžovat. Hodíme lyže do auta a za 20 minut už stojíme na svahu! A od jara do zimy je Vitoša prostě fenomenální na procházky se psem i bez něj. Svahy jsou protkané desítkami pěšinek a tak je pořád co objevovat.

Kromě toho nás všechny, kdo doma žijeme v rovině, fascinuje už jen ten pohled na hory. V zimě máme pořád pocit, že jsme na lyžařské dovolené, v létě pak napjatě sledujeme, jak postupně mizí poslední fleky sněhu, a uzavíráme sázky, kdy už tam sníh vůbec nebude.

Když to celé shrnu, tak v Sofii se žije opravdu dobře. Systém silnic je přátelský k řidičům, nákupy snadné, restaurace skvělé a levné, příroda v okolí famózní. Když máte to štěstí jako já a potkáte tady navíc tak skvělé kamarády a když děti budou tak šťastné a spokojené ve škole, jako jsou ty naše, tak věřte, že si Sofii zamilujete.